Je to jednodušší, než byste čekali. Pokud máte ostrý řezbářský nůž, lžičkář a sekyrku, více potřebujete zručnost než talent, abyste vystrouhali lžíci, se kterou se dá opravdu najíst. První zahodíte před dokončením, druhou v její nemotornosti srovnáte s kovovou a když se pustíte do třetí, i guláš z ní vychlípete až po dno ešusu.
Jaká je nejdůležitější rada pro začátečníky? Lžíce musí být mělká, tenká jako plech a v krku prohnutá. Jinak bude vždy zaostávat za tou každodenní. Nehledejte nové tvary, ale hledejte způsob, jak vytvarovat dřevo do požadované podoby.
1. Připravte si špalek
Vrba, topol, bříza nebo lípa – nejlépe se vám bude pracovat s měkkým a řídkým dřevem. Nezáleží na tom, zda je živé nebo suché, hlavní je abyste stáhli kůru, rozpůlili ho sekyrkou na polovinu a uhladili středovou plochu nožem. Bude to první seznámení s vlákny dřeva a tím, jak se chovají pod čepelí.
2. Obkreslete lžíci
Přiložte opravdovou lžíci na špalek vypouklou stranou nahoru a obkreslete ji měkkou tužkou. Berte to jako kreslířské cvičení. Prozkoumejte geometrii a velikost funkční lžíce, všimněte si fádnosti rukojeti. Právě u ní se zastavíte, abyste si načrtli podle svého vkusu krásnější, atraktivnější.
3. Zlom nebo kontura
Žádná lžíce není při pohledu z boku plochá. Nahoru směřuje špička lžíce, i konec její rukojeti. Teď, když už na polínko pohlížíte jinak než na kus dřeva, je čas abyste mu udali příčný profil, později se naučíte i oblou konturu. Naznačte dělící čáru, rovnou čepelí vytvořte reliéf. Nic na tom, že se nákres ztratil ve stružlinách. Nakreslíte si nový.
4. Jamka
Oblým ostřím lžičkáře vyformujte jamku lžíce. Hrubý úběr dělejte příčně přes vlákna, dohlazování v jejich směru. Pozorně si při každém tahu všímejte geometrie jamky na opravdové lžíci. Nikdy není hluboká, vždy přechází od mělké špičky s hlubšímu jádru. Dodržte správný tvar, jinak to nebude fungovat.
5. Tvarování profilu
Dlouhé řezy jste si již nacvičili při výrobě zlomu. Tentokrát se soustředíte na boční strany lžíce. Podle kontur řežete jednu dlouhou třísku za druhou. Při každém tahu si všímejte, co vám říká dřevo, jak se chovají vlákna při odklonu čepele. Buďte trpěliví, krátké a mělké řezy kombinujte s mocnějšími.
6. Zeštíhlení
Ne, lžíce není jen zalomenou plackou s jamkou na polévku. Ustrojit musíte také její spodní část, aby získala tenký a jemný profil. Tentokrát se již žádají krátké a dobře směrované tahy, při kterých musíte mít cit nejen pro dřevo, ale také pro geometrii. Přední část lžíce je tenká, dřík je štíhlý, rukojeť zespodu zaoblená. Musíte to cítit v oku i ruce.
7. Hrášek
Je fajn, pokud se od začátku rozhodnete kombinovat užitnou řezbu s ozdobnou. To nejjednodušší, co můžete k rukojeti lžíce připojit, je hrášek. Malá kulička na jejím konci. Přestože tuto práci lze zvládnout i s čepelí klasického tvaru, obrácená, ostrá špička je pro začátečníka jistotou navíc.
8. Zdobení
Pokud jste zvládli na konci rukojeti vyříznout hrášek, zdobený reliéf už bude hračkou. Nechte se inspirovat tím nejjednodušším, do kterého se můžete pustit. Tvarový reliéf podle nakreslené linie vyrobte první ve formě vypouklého středu. Středový kosočtverec pak už jen zahloubejte. I tady je fajn pokud má nůž špičku otočenou směrem dolů.
9. Dobrou chuť
Pokud si nacvičíte tahy a půjde vám to, velmi rychle se propracujete do stádia, kdy vám na vystrouhání lžíce postačí 10 až 15 minut času. Zapomeňte na napouštění olejem či voskování. Každá lžíce je svým způsobem jednorázovka – napáchne jídlem po prvním použití, takže u každého ohníku si vždy vystrouháte novou.
