Jsou hřejivé na dotek a příroda do nich vtiskla svoji jedinečnou, nenapodobitelnou podobiznu. Snadno se ovšem stane, že při pravidelném používání ztrácejí svůj dokonalý vzhled. Dřevo je přírodní materiál, který na rozdíl od kovu, plastu a kompozitů neustále mění svoji podobu.
Sluneční paprsky ho obírají o barvu a lesk, kontakt s pokožkou rukou vtlačuje do pórů dřeva patinu a když přijde na používání v přírodě, neustále měnící se vlhkost zasáhne i do těsnosti spár a geometrie. A pokud přijde na nečekané kolize, některá poškození mohou být i trvalá.
Jak pečovat o dřevěné rukojeti a střenky nožů, aby vypadaly co nejlépe? Naučte se naslouchat potřebám dřeva.
Napusťte ho olejem
Každému dřevu bez povrchové úpravy svědčí ošetření olejem. Mokrý efekt zvýrazní barevnost dřeva, zvýší kontrast jeho kresby. Aniž byste učinili závazné rozhodnutí, výsledný vzhled si můžete prohlédnout s předstihem. Stačí, když dřevěnou rukojeť přetřete acetonem nebo ředidlem C6000 a na pár vteřin budete vidět, jak bude dřevo vypadat po ošetření olejem.
Neutrální barvu má parafínový olej. Pronikne do hloubky dřeva, udělá ho krásnějším, avšak nikdy nevyschne. Rukojeť se na čas stane rezervoárem průhledného oleje, který se pomalu vpíjí do rukou, pouzdra i kapes kalhot. Pokud po 30minutové koupeli zabalíte rukojeť na několik hodin do papírových utěrek, výsledek bude dokonalý.
Jiné je to s vysychavými oleji – lněný, světlicový i tungový mají žlutý či hnědý barevný odstín, který barevnost dřeva změní. Jejich předností však je, že jsou vysychané. Stanou se součástí dřevěných vláken, kterým po vyschnutí zvýší pevnost. I u vysychavých olejů byste napouštění neměli provádět déle než 30 minut. Závěrečné sušení je však zbytečné.
Vosk dodá „glanc“
Dokážete si vzpomenout na naleštěnou desku jídelního stolu, na které se zachytí každý jeden otisk prstu? Jedná se o tenkou vrstvičku vyleštěného vosku, který vytváří povrchový film. Odděluje olejem napuštěné dřevo od okolního prostředí, aby lépe odolávalo vlhkosti, slunečním paprskům, ale také znečištění rukama.
V principu nezáleží na tom, jaký vosk při ošetření dřevěných držadel a střenek použijete. Důležité je však vědět, že jej musíte nanášet při pokojové teplotě a dát mu dostatek času k zaschnutí. Teprve poté jej lze leštit kartáčem nebo bavlněným hadříkem.
Tenoučká vrstva vyleštěného vosku je dokonalá tehdy, když cítíte pod prsty jeho pevnost a chlad, avšak ne lepivost. Ať už použijete vosk včelařský, podlahový nebo nábytkový je pouze na vás.
Otlučená místa lze opravit
Někdy a stane že přisednete nůž na skále, nebo mu obijete ručku tloukem při štípání tenkých hůlek na rozpálení topeniště. Přestože vypadá takové poškození až příliš vyzývavě, nebojte se toho, že je věčné.
Na pomoc si zavoláte po příchodu domů saponátovou vodu a fén. Dřevo důkladně vymýváte v teplé vodě, vytíráte a poškozené místo nasytíte kapkami čisté vody. Horký vzduch fénu přemění vodu ve vláknech na páru, která rozpínáním vytlačí zatlačená vlákna dřeva ven.
Drobné oděrky se ztratí na první pokus, hlubším to může trvat i několikrát. Pokud po takovém zákroku přebrousíte povrch dřeva brusným papírem zrnitosti P800 nebo jemnějším, dostanete se téměř k dokonalému vzezření. Pod novou vrstvou oleje a vosku se vše ztratí.
Pomůže i tmel
Někdy se část dřeva vysekne nebo nenávratně odštěpí. Místo toho, abyste rašplí museli měnit tvar rukojeti, chybějící část masivu můžete nahradit tmelem. Předem si jej však musíte natónovat do odstínu, který je v barvě dřeva co nejpodobnější.
Nepoužívejte voskové tyčinky na nábytek, ale sáhněte po truhlářském, akrylátovém tmelu. Výtvarnickou špachtlí ho natlačíte do problémového místa a ještě za čerstva začistíte okraje. Zbylé broušení, leštění a hlazení vás čeká až po úplném vytvrzení.
Předností akrylátového tmelu je jeho pružnost a pórovitost. Lépe se při leštění povrchu sladí s okolním masivem než syntetická pryskyřice. A aby vám ani ve snu nenapadlo vyrábět tmel ze vteřinového lepidla a dřevného prachu. To lze dělat jen při výrobě – z improvizovaného materiálu shody odstínu a struktury nedosáhnete.
Repas zajistí nožíř
Je přirozené, že každý nůž na sobě nese patinu používání. Pokud se poškození časem nasbírají do takové míry, že začnou bránit dobrému pocitu z nože, který používáte, měli byste jej svěřit na šetrný repas nožíři.
Ten dokáže nejen vyměnit dřevěnou rukojeť a střenky za nové, ale upravit původní dodatečným broušením a leštěním tak, aby zachovaly charakter odpovídající stáří nože. Jen citlivé oko řemeslníka odhadne tu správnou míru dokonalosti.
Doma by vám asi nenapadlo vyrobit repliku z desek starého sudu nebo vyšlapaných parket, které budou s nožem ladit lépe než nové dřevo z truhlářské dílny.
